Revize vyšla aktuálně pod číslem 2025/1892/ES v Úředním věstníku jako Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1892 ze dne 10. září 2025, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech.

Hlavním zaměřením této revize je snížení potravinového a textilního odpadu. Tento krok má za cíl nejen předcházet vzniku odpadu, ale také usnadnit opětovné použití materiálů. Zároveň stanovuje ambiciózní cíle ke snížení plýtvání potravinami do roku 2030.

Potravinářské a textilní odvětví jsou totiž na prvním a čtvrtém místě v náročnosti na zdroje. Dohoda představuje zásadní krok směrem k udržitelnější a oběhové evropské ekonomice.

Textilní odpad a rozšířená odpovědnost výrobce

Od roku 2008 platí rámcová směrnice o odpadech, která členským státům ukládá povinnost zajistit do 1. ledna 2025 oddělený sběr textilu pro opětovné použití a recyklaci. Komise do konce roku 2028 zváží stanovení konkrétních cílů pro předcházení vzniku odpadů, sběr a recyklaci textilního odpadu a dalších.

V EU se každý rok vyprodukuje téměř 60 milionů tun potravinového odpadu, což má za následek 252 milionů tun emisí CO₂ v celém potravinovém řetězci. V přepočtu na obyvatele se tento údaj pohybuje okolo 132 kg odpadu na osobu. Z ekonomického hlediska trh v důsledku plýtvání potravinami ročně ztrácí až 132 miliard eur (3,29 bilionu korun). Textilní odpad pak představuje 12,6 milionu tun ročně, což odpovídá 12 kg odpadu na osobu.

V Česku se potravinový odpad ročně pohybuje okolo 1 milionu tun. Co se týče textilu, v zemi se každý rok vyhodí přibližně 180 000 tun odpadu.

Šetřit potravinami mají firmy i domácnosti

Jedním z hlavních závazků pro státy bude dle nové evropské legislativy snížení potravinového odpadu ve výrobě a zpracování o 10 procent (ve srovnání s průměrným množstvím potravinového odpadu, který byl v těchto odvětvích vyprodukován v letech 2021–2023). V maloobchodě a spotřebě, která zahrnuje nejen restaurace, ale také domácnosti, se má plýtvání potravinami snížit o 30 procent na osobu. Dle výzkumu Eurostat za rok 2022 jsou to právě domácnosti, které produkují více než polovinu (54 procent) celkového potravinového odpadu v EU. Zbývajících 46 procent tvoří odpad vznikající v dřívějších fázích potravinového řetězce.

Jakožto důležitý aspekt snižování množství potravinového odpadu stanoví tato dohoda rovněž možnost dobrovolného darování neprodaných potravin, které jsou bezpečné pro lidskou spotřebu.

Směrnice má urychlit ambici EU, ke které se zavázala před deseti lety – dosáhnout udržitelného rozvoje a snížit celosvětové plýtvání potravinami o polovinu do roku 2030.

Platit za textilní odpad budou i e-shopy

Prozatímní dohoda také zavádí harmonizovaná pravidla pro rozšířenou odpovědnost výrobců módních značek a textilních výrobců. Odpovědnost spočívá v povinnosti členských států zavést na svém území systém rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR), kteří budou muset hradit náklady na sběr, třídění a recyklaci odpadního textilu.

Tato odpovědnost by se měla vztahovat na všechny výrobce, včetně těch, kteří provozují pouze e-shop, bez ohledu na to, zda sídlí v EU nebo mimo ni. Poplatek budou muset výrobci hradit do 30 měsíců od vstupu směrnice v platnost, přičemž mikropodniky by měly tento požadavek začít plnit o 12 měsíců později (celkem 3,5 roku od vstupu nových pravidel v platnost).

Nová pravidla se budou týkat produktů, jako jsou oděvy, obuv, doplňky, ložní a kuchyňské prádlo, klobouky, záclony a přikrývky. Státy mohou do výčtu přidat i matrace, to je však na jejich rozhodnutí.

Tím, že budou výrobci povinni hradit poplatek za odpad vzniklý z jejich výrobků, budou motivováni k navrhování textilních produktů s delší životností. Vybrané poplatky se pak použijí na podporu opětovného použití a oprav.

Výše poplatků bude záviset na oběhovém cyklu a environmentálních vlastnostech textilních výrobků. Členské státy mohou požadovat vyšší poplatky od společností, které dodržují praktiky "rychlé módy" (fast fashion), což jsou například společnosti jako Temu, Shein, Zara atd.

Směrnice se zabývá i nelegálním vývozem textilního odpadu a jasně definuje, co je "textilní odpad“ a co „opakovaně použitelné“ oblečení. Tím se doplňuje opatření, které zajišťuje vývoz textilního odpadu pouze v případě, že s ním lze nakládat ekologicky udržitelným způsobem.

ROZŠÍŘENÁ ODPOVĚDNOST VÝROBCŮ

Principem rozšířené odpovědnosti výrobců (angl. Extended Producer Responsibility – dále zkráceně také „EPR“) je zajištění zodpovědnosti výrobce za jeho produkt, která je prodloužena až do konce životnosti výrobku, tedy včetně nakládání s odpadem.

Přístup je plně v souladu s principem „znečišťovatel platí“, který je založen na myšlence, aby znečišťovatel, resp. výrobce byl organizačně a finančně odpovědný za negativní externality svého jednání na životní prostředí, a aby se snížilo zatížení společnosti, která by tyto náklady jinak hradila sama.

Zároveň tyto náklady přestavují tlak na znečišťovatele, resp. výrobce, který by měl být motivován k minimalizaci dopadu svého jednání na životní prostředí. Dle Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) je EPR odpovědnost výrobce i za post-spotřebitelskou fázi života výrobku.

Směrnice o odpadech (2008/98/ES) definuje systém EPR následujícím způsobem (čl. 3 odst. 21): „systémem rozšířené odpovědnosti výrobce je soubor opatření přijatých členskými státy, jejichž cílem je zajistit, aby výrobci nesli finanční odpovědnost nebo finanční a organizační odpovědnost za výrobek v rámci jeho životního cyklu i poté, co se stal odpadem.“

Rozšířená odpovědnost výrobce by se měla uplatňovat bez ohledu na to, zda jsou výrobky uváděny na trh nebo zda jejich jednotlivé součásti byly vyrobeny v členském státě nebo ve třetí zemi nebo zda mají výrobci sídlo v Evropské unii nebo zda je výrobek uváděn na trh prostřednictvím digitální platformy.

Z výše uvedeného vyplývá, že EPR je nástrojem, který představuje klíčový krok k udržitelnějšímu nakládání s odpadem a ochraně životního prostředí. Efektivně nastavený EPR systém přenáší odpovědnost za sběr, recyklaci a ekologickou likvidaci výrobků na výrobce a vytváří ekonomické incentivy k navrhování trvanlivějších, recyklovatelnějších a ekologičtějších produktů.

Dále pomáhá ke snížení množství odpadu, podpoře hierarchie nakládání s odpady, dosažení cílů oběhového hospodářství, snížení environmentálních dopadů a úspoře nákladů.

V neposlední řadě vede k podpoře vývoje a inovací v oblasti udržitelných materiálů a výrobních procesů. Výrobky a uvádění na trh výrobků a částí výrobků, by mělo být vhodné například pro více použití, obsah recyklovaných materiálů, trvanlivosti po technické stránce, snadné opravitelnosti a poté, co se výrobky stanou odpadem, vhodné pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci, aby se usnadnilo náležité uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady.

Zmíněná opatření berou v úvahu, jak již bylo řečeno, dopady výrobků během jejich celého životního cyklu, hierarchii způsobů nakládání s odpady a případně možnosti opakované recyklace.

Odkazy:

Návrh revize rámcové směrnice o odpadech

Plýtvání potravinami

Strategie rozšiřování systémů rozšířené odpovědnosti výrobců v ČR (MŽP - červenec 2024)