V pořadí již čtvrtý materiál obsahující zejména návrhy dílčích legislativních změn v oblasti snižování administrativní zátěže plánuje např. zjednodušit administrativu týkající se evidence odpadů, zrušit povinnosti zaměstnavatelů předkládat odborům informace o nových smlouvách či prodloužit dobu platnosti posudku o zdravotní způsobilosti dětí na zotavovacích akcích z dvou na pět let.

Čtvrtý takzvaný antibyrokratický balíček aktuálně schválený vládou nyní obsahuje cca tři desítky úprav.

Ve spolupráci s představiteli Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy, Asociace malých a středních podniků a živnostníků, krajských úřadů, Magistrátu hlavního města Prahy, stejně jako s jednotlivými občany a dalšími partnery, bylo vytipováno několik desítek povinností, které představují zbytečnou zátěž a jejichž zrušením, případně racionalizací, by došlo k výraznému snížení administrativní zátěže na straně zejména podnikatelských subjektů a občanů. Součástí materiálu jsou i další návrhy na zjednodušení administrativy, jež vzešly přímo z podnětů jednotlivých resortů v rámci připomínkového řízení k Antibyrokratickému balíčku III.

Mezi nejzajímavější navrhované změny v oblasti odpadové legislativy patří např.:

• zrušit ve vazbě na provedení změny dokončené stavby podléhající povolení dle stavebního zákona povinnost ORP vydávat vyjádření z hlediska nakládání s odpady dle § 146 odst. 3) písm. b) zákona odpadech, a dále zrušit část znění § 93a zákona (povinnost stavebníka posílat doklady o odpadech na ORP)
• omezit ohlašovací povinnost provozovatelů lékáren (viz § 91 odst. 2) tak, aby hlášení nebylo podáváno za každé čtvrtletí, ale pouze jednou ročně, a to v elektronické podobě prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP) 
• doplnit zařízení na výrobu dřevěných výrobků do přílohy č. 4 k zákonu o odpadech, aby tato zařízení mohla být provozována bez povolení podle § 21 odst. 2 tohoto zákona 
• zrušit povinnost předkládat návrh provozního řádu vždy také v listinné podobě, a to vzhledem k postupující digitalizaci státní správy (Příloha č. 3 bod 1 písm. o) k zákonu) 
• upravit (vypustit) pro právnické nebo podnikající fyzické osoby podnikající mimo gastronomií povinnost zajistit ve své provozovně místa pro oddělené soustřeďování biologického odpadu vznikajícího jejím zaměstnancům (viz § 62 odst. 1 zákona). Tato povinnost jednoznačné patří podnikům typu bistra, rychlého občerstvení apod.
• Umožnění přeprav nebezpečných odpadů alespoň s omezeními mezi vlastními provozovnami v režimu shromažďování odpadů (analogicky viz § 11 odst. 3 písm. b) zákona). Např. spojení podmínek přeprav nebezpečných věcí v podlimitní přepravě (tzv. umožnit přepravu nebezpečných odpadů mezi provozovnami v režimu podlimitní přepravy ADR – za stejných podmínek. Většina nebezpečných odpadů se v režimu ADR přepravuje). Popřípadě doplnění možnosti přepravy ve stejném ORP.
• Povinnost vybavit zařízení váhou i v praxi nesmyslných případech. Do § 3 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 273/2021 Sb. doplnit, aby krajský úřad mohl v odůvodněných případech povolit určování hmotnosti mimo zařízení, přičemž jednoznačný způsob zjištění hmotnosti by byl nastaven povolením (provozním řádem) zařízení. K otázce vážení v rámci mobilního zařízení – povinnost vybavit mobilní zařízení váhou není odůvodněná a racionální. Odpad bude dle jiných ustanovení zákona vážen v rámci předání do stacionárního zařízení. Povinné vážení na vozidlech není stanoveno ani v rámci evropské legislativy a povinnost mobilního vážení není standardní ani v dalších státech Evropské unie. Zkušenost ze Slovenska potvrzuje, že plošné zavedení této povinnosti naráží na technické a ekonomické limity a výsledky nádobového vážení jsou rovněž zatíženy významnou chybou. Z těchto důvodů parlament na Slovensku povinnost mobilního vážení zrušil. Toto řešení navrhujeme i pro podmínky v České republice.
• Zrušit povinnost provozovatele zařízení oznámit obci, na jejímž území komunální odpad vznikl, do 15. ledna druh a množství převzatého odpadu za předchozí kalendářní rok, danou v § 17 odst. 1 písm. h) zákona a zrušit Přílohu č. 19 k vyhlášce č. 273/2021 Sb. a v Příloze č. 13 - list č. 5 Tabulku č. 4. třetí část. Výpočet plnění cíle obce podle Přílohy č. 18 vyhlášky může provádět MŽP – informace má dostupné z ročních hlášení o produkci a nakládání s odpady zasílaných do systému ISPOP všemi povinnými osobami. (MŽP má tedy veškerá data pro provedení výpočtu za ohlašující obce.) Výsledky výpočtu plnění cíle jednotlivých ohlašujících obcí (včetně zobrazení množství odpadů převzatých mimo systém obce) by bylo vhodné pro potřeby starostů obcí publikovat ve veřejně dostupných datech Informačního systému odpadového hospodářství.
• Rozšířit výjimku ze zákazu definovanou v § 18 odst. 2 zákona o odpadech i na podnikající osoby, které umožňují ve své provozovně nepodnikajícím fyzickým osobám odkládání komunálního odpadu vzniklého v rámci provozovny (viz § 62 zákona o odpadech), aby bylo možné svážet odděleně soustředěné kovové odpady (20 01 40) prostřednictvím mobilního sběru odpadů.
• V ustanovení § 78 odst. 1 zákona o odpadech, který vymezuje hlášení přepravy nebezpečných odpadů doplnit do definice odesílatele, jako „původce nebo oprávněná osoba, kteří odesílají odpad ze své provozovny nebo zařízení“ také obchodníka s odpady, neboť tento má dle § 44 odst. 2 zákona všechny povinnosti k přepravovanému odpadu, tak aby měl přístup do systému SEPNO pro provádění hlášení.
• Ohledně mobilního zařízení ke sběru odpadů jsou zákonné podmínky stanoveny zbytečně omezujícím způsobem, v praxi panují pochybnosti, jaká všechna omezení pro toto zařízení platí. § 32 odst. 4 zákona stanoví, že do tohoto zařízení smí být předávány odpady pouze od jejich původce. Okruh osob, od kterých je možné odpad do mobilního zařízení ke sběru odpadů přebírat, by ale mohl být definován šířeji, tak aby toto zařízení mohlo provádět sběr např. ze sběrných dvorů.
  Zároveň je z § 11 odst. 1 písm. f) zákona některými správními orgány dovozováno, že z mobilního zařízení ke sběru odpadů je možné odpad předat pouze do zařízení ke zpracování odpadu. Takový výklad by vylučoval možnost předat odpad z mobilního zařízení ke sběru odpadů do stacionárního zařízení ke sběru odpadů, přičemž pro takové omezení není důvod.
• Nemožnost přijímat na skládku zeminy od fyzických osob bez rozboru.
  Na rozdíl od původní vyhlášky č. 294/2005 Sb. již nová vyhláška č. 273/2021 Sb. neobsahuje tabulku 8.1 přílohy č. 8, která umožňovala přijímat na skládku vymezené odpady (např. zeminy, beton, kamení odpadní materiál na bázi skelných vláken) při splnění konkrétních podmínek od fyzických osob bez rozboru.
  Nepodnikající fyzická osoba sice nemusí podle nové právní úpravy zpracovat základní popis odpadu, ale výjimka z analýzy vodného výluhu pro přijetí odpadů na skládku v nové vyhlášce nastavena není. Jedná se o jednorázové dodávky odpadů od fyzických nepodnikajících osob v minimálním množství, kdy cena analýz by výrazně překročila cenu likvidace (odbornost občanů v odpadové legislativě lze navíc jen těžko předpokládat). To pak může vést k situaci, kdy fyzická osoba (občan) neuloží odpad na skládku, ale může docházet k nezákonnému zbavování se této zeminy fyzickými osobami, a tedy k zátěži pro životní prostředí.

Odkaz ke stažení všech návrhů změn podrobně: PDF soubor (zdroj: Hospodářská komora ČR)