Cílem tohoto nového nařízení (2025/2365) je snížit znečištění mikroplasty tím, že se v rámci celého dodavatelského řetězce posílí kontroly související s plastovými peletami, které jsou klíčovou průmyslovou surovinou, a nakládání s nimi.

Mikroplasty jsou všudypřítomné, perzistentní a překračují geografické hranice. Jsou škodlivé pro životní prostředí a potenciálně škodlivé pro lidské zdraví. Škody způsobené mikroplasty na životním prostředí a potenciálně na lidském zdraví mohou být ještě větší v případě obsahu škodlivých chemických přísad a jiných látek vzbuzujících obavy přidávaných ve fázích výroby a zpracování.

Mikroplasty se snadno přenášejí vzduchem, pevninskými povrchovými vodami a mořskými proudy a jejich mobilita je přitěžujícím faktorem. Vyskytují se v půdě, včetně zemědělské půdy, jezerech, řekách, ústích řek, na plážích, v lagunách, mořích, oceánech a v odlehlých, kdysi nedotčených oblastech. Jejich přítomnost v půdě má vliv na její vlastnosti a vyvolává změny půdy, které negativně ovlivňují růst některých rostlin. Dopady mikroplastů na mořské prostředí jsou podrobně zdokumentovány. Jakmile se mikroplasty dostanou do mořského prostředí, je téměř nemožné je zachytit a je známo, že je požívá řada organismů a živočichů a že poškozují biologickou rozmanitost a ekosystémy. Perzistence plastových pelet ve vodním prostředí může trvat desítky let a jejich požití může mořským živočichům, zejména mořským ptákům a mořským želvám, ublížit na zdraví nebo přivodit smrt. Mikroplasty jakožto další zdroj emisí skleníkových plynů i tlaku na ekosystémy rovněž přispívají ke změně klimatu. Nedílnou součástí daného problému je potenciál mikroplastů působit jako nosič adsorbovaných toxických látek nebo patogenních mikroorganismů. Lidé jsou mikroplastům vystaveni prostřednictvím ovzduší a konzumaci potravin. Rostoucí povědomí o přítomnosti mikroplastů v potravním řetězci může podkopávat důvěru spotřebitelů a mít ekonomické důsledky. V zasažených oblastech může dojít k negativním hospodářským dopadům na činnosti, jako jsou komerční rybolov a zemědělství, jakož i na rekreaci a cestovní ruch.

Plastové pelety jsou jakékoliv polymerní materiály určené k dalšímu zpracovaní, primárního nebo sekundárního původu, bez ohledu na to, zda jsou získány z biomasy nebo určeny k postupnému biologickému rozkladu. Plastové pelety jsou určeny především ke zpracování v rámci výrobních procesů plastových výrobků, což zahrnuje tvarování v užším slova smysl, extruzi, pěnění, tvorbu fólií, lisování nebo vstřikování. Alternativně lze plastové pelety použít v rámci výrobních procesů neplastových výrobků, pokud jsou tyto pelety chemicky zapouzdřeny v matrici, například v lehkém betonu, nebo jsou fyzicky obsaženy ve výrobku, například v asfaltu. Plastové pelety mohou obsahovat chemické přísady a mohou mít více tvarů a forem, jako jsou plastové předvýrobní pelety, granule, vločky, pryskyřice, válečky, kuličky, prášky, mikroprášky, mikrokuličky a aglomeráty. Velikost jejich průměru se obvykle pohybuje od 2 do 5 milimetrů, nicméně existuje i malá část plastových pelet, které jsou menší nebo větší.

Prach z plastových pelet je průmyslový zbytek z nakládání s plastovými peletami, jejich mletí nebo zpracování, který se nepoužívá v rámci výrobních procesů plastových výrobků, a proto nespadá do oblasti působnosti definice plastových pelet v tomto nařízení. Vzniku tohoto prachu je obtížné zabránit, lze jej však minimalizovat. Tento prach by měl být v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odsáván pomocí filtrů nebo záchytných prostředků.

Ztráty plastových pelet jsou v Unii třetím největším zdrojem mikroplastů neúmyslně uvolňovaných do životního prostředí a dochází k nim v důsledku špatných manipulačních postupů ve všech fázích dodavatelského řetězce plastových pelet, jenž zahrnuje výrobu včetně recyklace, přípravu vstupních směsí, směšování, přeměnu, zpracování, distribuci, přepravu, a to i po moři, a další logistické operace, skladování, balení a čištění nádob a cisteren na plastové pelety. Je tudíž nezbytný přístup zahrnující celý dodavatelský řetězec s cílem zajistit, aby se všechny hospodářské subjekty zapojené do nakládání s plastovými peletami zavázaly k předcházení jejich ztrátám.

Od roku 2015 evropské odvětví výroby plastů postupně přijalo jako dobrovolný závazek mezinárodní program Operation Clean Sweep® (OCS). V rámci tohoto programu každá společnost, která plastové pelety vyrábí nebo s nimi nakládá, uznává význam dosažení nulových ztrát plastových pelet a zavazuje se přijmout osvědčené postupy. Ačkoli jsou tyto postupy obecně dobře chápány signatáři OCS, nebyly dosud plně implementovány. Úroveň využívání programu OCS v odvětví plastů zůstává nízká.

Ve většině částí světa panují obavy z dopadů znečištění mikroplasty na životní prostředí a na lidské zdraví. Několik členských států již přijalo nebo navrhlo zvláštní opatření.

Ve snaze řešit problematiku znečištění plasty Komise ve svém sdělení ze dne 16. ledna 2018 nazvaném „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ uznala rizika, která mikroplasty představují, a vyzvala k přijetí inovativních řešení zaměřených na jednotlivé zdroje mikroplastů. Komise tento závazek obnovila ve svém sdělení ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu, ve sdělení ze dne 11. března 2020 o novém akčním plánu pro oběhové hospodářství a ve sdělení o akčním plánu pro nulové znečištění ze dne 12. května 2021. V plánu pro nulové znečištění je mezi cíle do roku 2030 zařazeno snížení množství mikroplastů uvolňovaných do životního prostředí o 30 %.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 řeší problém znečištění mikroplasty uložením omezení týkajících se uvádění mikroplastů, které jsou záměrně přidávány do výrobků, na trh, neboť při používání syntetických polymerních mikročástic samotných nebo při jejich záměrném přidávání do výrobků dochází ke značnému znečištění mikroplasty a toto znečištění představuje nepřijatelné riziko pro životní prostředí.

Doporučení OSPAR 2021/06 týkající se snížení ztrát plastových pelet v mořském prostředí bylo přijato v červnu 2021 smluvními stranami Úmluvy o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku (úmluva OSPAR) s cílem snížit množství odpadků v mořích podporou včasného vypracování a zavedení účinných a konzistentních norem a certifikačních systémů pro předcházení ztrátám pelet v celém dodavatelském řetězci plastů. Opatření pro minimalizaci rizik spojených s přepravou plastových pelet po moři zvažuje Mezinárodní námořní organizace (IMO), která vydala nezávazný oběžník MEPC.1/Circ.909 o doporučeních pro přepravu plastových pelet po moři v nákladních kontejnerech. 

Ačkoli existují právní předpisy Unie týkající se předcházení vzniku odpadů, znečištění životního prostředí, odpadků v mořích a chemických látek, neexistují žádná konkrétní unijní pravidla Unii, ohledně předcházení ztrátám plastových pelet jakožto zdroje znečištění mikroplasty v celém dodavatelském řetězci. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES stanoví základní zásady nakládání s odpady a ukládá členským státům obecné povinnosti přijmout opatření k předcházení vzniku odpadů. Tyto obecné povinnosti by měly být doplněny řešením specifických aspektů a požadavků na opatrné nakládání s plastovými peletami s cílem zamezit tomu, aby se z nich stal odpad.

I když výroba polymerních materiálů v průmyslovém měřítku spadá do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU, na jiné činnosti, jako je přeměna, přeprava nebo skladování plastových pelet, které obvykle provozují malé a střední podniky, se tato směrnice nevztahuje. Ani referenční dokument o nejlepších dostupných technikách při výrobě polymerů ze srpna 2007, vypracovaný podle směrnice Rady 96/61/ES, specifickou otázku ztrát plastových pelet neřeší.

Nařízení Komise (EU) 2023/2055, kterým se mění příloha XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 řeší ztráty syntetických polymerních mikročástic, tj. plastových pelet, používaných v průmyslových provozech jako uvolnění, kterým lze zabránit a zavádí požadavek na každoroční podávání zpráv o odhadovaném množství mikroplastů uvolněných do životního prostředí. Přestože chybí metodika odhadu ztrát, tento požadavek má zvýšit množství informací o ztrátách plastových pelet a zlepšit kvalitu shromážděných informací pro posouzení rizik, která z těchto mikroplastů v budoucnu vyplynou.

S ohledem na škodlivost plastových pelet v životním prostředí, a vzhledem k tomu, že hospodářské subjekty a dopravci mají obecnou povinnost zabraňovat ztrátám plastových pelet, je vhodné stanovit zvláštní požadavky na informace ve formě piktogramu a upozornění (Škodlivé pro životní prostředí – zabraňte ztrátám).

Aby se snížila zátěž hospodářských subjektů a dopravců, mělo by být možné tyto požadavky zavést, přičemž se zohlední již existující povinnosti podle přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006. Odstavce 7 a 10 položky 78 uvedené přílohy stanoví požadavky na informace pro dodavatele syntetických polymerních mikročástic. Pro účely tohoto nařízení by se dodavatelem syntetických polymerních mikročástic měl rozumět jakýkoli výrobce, dovozce, následný uživatel nebo distributor uvádějící na trh plastové pelety, které jsou syntetickými polymerními mikročásticemi. Dodavatelé by měli uvést příslušné informace na štítku, obalu, v příbalové informaci nebo na bezpečnostním listu. Tyto informace by měli být schopni poskytnout v rámci poskytování informací podle odst. 10 položky 78 přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006:

10.  Informace stanovené v odstavcích 7, 8 a 9 jsou uvedeny ve formě jasně viditelného, čitelného a nesmazatelného textu nebo, pokud je to s ohledem na informace uvedené v odstavcích 7 a 8 vhodné, ve formě piktogramů. Text nebo piktogramy jsou umístěny na označení, obalu nebo v příbalové informaci výrobků obsahujících syntetické polymerní mikročástice nebo v případě informací uvedených v odstavci 7 na bezpečnostním listu. Kromě textu nebo piktogramů mohou dodavatelé poskytnout digitální nástroj, který umožní přístup k elektronické verzi těchto informací.

Pokud jsou pokyny pro použití a likvidaci poskytovány v souladu s odstavci 7, 8 a 9 ve formě textu, musí být v úředních jazycích členských států, v nichž je látka nebo směs uváděna na trh, pokud dotčené členské státy nestanoví jinak.

Hlavní prvky nařízení

Nová pravidla se zaměřují na předcházení ztrátám pelet a vyžadují, aby společnosti prováděly plány řízení rizik, které zahrnují opatření ohledně balení, manipulace, zaměstnanců, odborné přípravy a vybavení. V tomto nařízení se rovněž stanoví jasné povinnosti týkající se odklízení pelet v případě náhodných ztrát.

V zájmu zajištění spravedlnosti a odpovědnosti budou muset dopravci třetích zemí jmenovat zplnomocněného zástupce v EU a provozovatelé, kteří ročně nakládají s více než 1 500 tunami plastových pelet, budou muset získat certifikaci od nezávislé třetí strany. Menší společnosti budou moci využívat zjednodušená opatření pro zajištění souladu s daným nařízením, včetně vlastních prohlášení o shodě v případě mikropodniků.

Nařízení navíc zavádí zvláštní požadavky na námořní přepravu plastových pelet a s cílem zabránit ztrátám pelet na moři se zabývá otázkami týkajícími se balení, přepravy a informací o nákladu.

Některé části tohoto Nařízení vstupují v platnost už v polovině prosince 2025 a vztahují se na hospodářské subjekty v EU, které nakládají s plastovými peletami v množství rovném prahové hodnotě pět tun nebo větším nebo provozují zařízení na čištění nádob a cisteren na plastové pelety, dále na dopravce a dopravce třetích zemí a na přepravce a provozovatele námořních plavidel.

Hned účinné povinnosti jsou tyto:

Hospodářské subjekty, dopravci EU a dopravci třetích zemí zajistí, že budou zabraňovat ztrátám. Pokud ke ztrátám dojde, přijmou hospodářské subjekty, dopravci EU a dopravci třetích zemí okamžitá opatření k zamezení šíření těchto ztrát a k jejich odklizení v souladu s environmentálně udržitelnými postupy.

Po uplynutí šesti měsíců od zveřejnění příslušné harmonizované normy v Úředním věstníku Evropské unie nebo počínaje datem použitelnosti prováděcího aktu uvedeného v čl. 18 odst. 3 hospodářské subjekty, dopravci EU a dopravci třetích zemí odhadnou množství ztracených plastových pelet v souladu se standardizovanou metodikou uvedenou v článku 18.

Jinak nařízení  vstupuje v účinnost až ode dne 17. prosince 2027. 

Hospodářské subjekty mají povinnost informovat příslušné orgány členského státu o všech zařízeních, která provozují, řídí nebo je jim svěřena rozhodující ekonomická pravomoc:

• u každého zařízení musí uvést, zda se v zařízení nakládá s plastovými peletami v množství rovném prahové hodnotě 1 500 tun ročně, menším nebo větším;
• pro každé zařízení vypracují plán řízení rizik a oznámí jej s vlastním prohlášením o shodě v souladu se vzorovým formulářem;
• vždy po pěti letech musí oznámit aktualizaci plánu řízení rizik pro každé zařízení a obnovit vlastní prohlášení o shodě.

Hospodářské subjekty, dopravci EU a dopravci třetích zemí mají tyto povinnosti:

• zajistit, aby jejich zaměstnanci byli vyškoleni v závislosti na konkrétních funkcích a povinnostech a aby znali a byli schopni používat příslušné vybavení a vykonávat stanovené postupy;
• vést záznamy o každoročně odhadovaných množstvích ztracených plastových pelet a o celkovém množství plastových pelet, s nimiž se nakládalo.

U podniků, které provozují zařízení, v nichž se nakládá s plastovými peletami v množství rovném prahové hodnotě 1 500 tun ročně nebo větším je vyšší riziko ztrát plastových pelet. Musí proto prokazovat splnění požadavků získáním osvědčení vydané certifikačními subjekty, které budou obnovovat.:

• velké podniky do 17. prosince 2027 a poté každé tři roky;
• střední podniky do 17. prosince 2028 a poté každé čtyři roky;
• malé podniky do 17. prosince 2030 s platností osvědčení pět let.

Výrobci, dovozci, následní uživatelé nebo distributoři uvádějící na trh plastové pelety, které jsou syntetickými polymerními mikročásticemi podle položky 78 bodu 7 přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006, uvedou na štítku, obalu, v příbalové informaci nebo na bezpečnostním listu informace uvedené v příloze V tohoto nařízení (piktogram + slovní varování: "Škodlivé pro životní prostředí – zabraňte ztrátám"):

7.  Od 17. října 2025 dodavatelé syntetických polymerních mikročástic (syntetické polymerní mikročástice samotné nebo ve směsích používané v průmyslových provozech) poskytují tyto informace:

a)  pokyny pro použití a likvidaci vysvětlující následným průmyslovým uživatelům, jak zabránit uvolňování syntetických polymerních mikročástic do životního prostředí;

b)  toto prohlášení: „Dodávané syntetické polymerní mikročástice podléhají podmínkám stanoveným v položce 78 přílohy XVII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006“;

c)  informace o množství nebo případně koncentraci syntetických polymerních mikročástic v látce nebo směsi;

d)  obecné informace o identitě polymerů obsažených v látce nebo směsi, které výrobcům, následným průmyslovým uživatelům a dalším dodavatelům umožní splnit jejich povinnosti stanovené v odstavcích 11 a 12.

11.  Od roku 2026 výrobci a následní průmysloví uživatelé syntetických polymerních mikročástic ve formě pelet, vloček a prášků používaných jako vstupní surovina při výrobě plastů v průmyslových závodech a od roku 2027 jiní výrobci syntetických polymerních mikročástic a jiní průmysloví následní uživatelé, kteří používají syntetické polymerní mikročástice v průmyslových závodech, předloží agentuře do 31. května každého roku tyto informace:

a)  popis použití syntetických polymerních mikročástic v předchozím kalendářním roce;

b)  pro každé použití syntetických polymerních mikročástic obecné informace o identitě použitých polymerů;

c)  pro každé použití syntetických polymerních mikročástic odhad množství syntetických polymerních mikročástic uvolněných do životního prostředí v předchozím kalendářním roce, který zahrnuje také množství syntetických polymerních mikročástic uvolněných do životního prostředí během přepravy;

d)  pro každé použití syntetických polymerních mikročástic odkaz na odchylku stanovenou v odst. 4 písm. a).

12.  Od roku 2027 dodavatelé výrobků obsahujících syntetické polymerní mikročástice uvedené v odst. 4 písm. b), d) a e) a v odstavci 5, které jsou poprvé uváděny na trh a jsou určené profesionálním uživatelům a široké veřejnosti, předloží agentuře do 31. května každého roku tyto informace:

a)  popis konečných užití, za jejichž účelem byly syntetické polymerní mikročástice uvedeny na trh v předchozím kalendářním roce;

b)  u každého konečného použití, za jehož účelem byly syntetické polymerní mikročástice uvedeny na trh, obecné informace o identitě polymerů uvedených na trh v předchozím kalendářním roce;

c)  u každého konečného použití, za jehož účelem byly syntetické polymerní mikročástice uvedeny na trh, odhad množství syntetických polymerních mikročástic uvolněných do životního prostředí v předchozím kalendářním roce, který zahrnuje také množství syntetických polymerních mikročástic uvolněných do životního prostředí během přepravy;

d)  pro každé použití syntetických polymerních mikročástic odkaz na příslušnou odchylku nebo odchylky stanovené v odst. 4 písm. b), d) nebo e) nebo v odst. 5 písm. a), b) nebo c).

Příslušné orgány budou ověřovat, zda jsou plněny povinnosti stanovené v tomto nařízení a do 1. ledna 2030 a poté každé tři roky členské státy předloží Komisi zprávu obsahující kvalitativní a kvantitativní informace o provádění tohoto nařízení.