EU se dohodla na přijetí nařízení o zákazu výrobků vyrobených z nucené práce na trhu EU (Nařízení Forced Labor Regulation). Nové nařízení o nucené práci bude mít dopad na podniky, které prodávají své výrobky do EU nebo z EU.

Tato dohoda představuje poslední krok v pokusech EU zajistit udržitelnost podniků sídlících a působících v EU a výrobků na trhu EU; následuje po zavedení směrnice Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD) v lednu 2023 a směrnice EU o Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CS3D).

Rozsah

Hlavním účelem nařízení o nucené práci je zakázat prodej nebo vývoz výrobků vyrobených za použití nucené práce na trh EU.

Nucená práce je definována odkazem na článek 2 Úmluvy MOP č. 29 o nucené práci z roku 1930 jako „veškerá práce nebo služba, která je vymáhána od jakékoli osoby pod hrozbou jakéhokoli trestu a pro kterou se tato osoba dobrovolně nenabídla“ Definice nyní také výslovně odkazuje na dětskou práci (která nebyla v původním návrhu konkrétně řešena).

Zákaz se bude vztahovat na jakýkoli produkt, kde se používá nucená nebo dětská práce, ať už zcela nebo částečně, v jakékoli fázi dodavatelského řetězce produktu. To zahrnuje těžbu, sklizeň, výrobu, výrobu, opracování nebo zpracování jakékoli části produktu, ale nezdá se, že by se to týkalo logistických služeb, jako je doprava a distribuce.

Bude mít dopad na jakýkoli produkt (podléhající zkáze nebo nepodléhající zkáze), který je v EU vyráběn, distribuován nebo vyvážen z EU podniky (včetně malých a středních podniků) ve všech odvětvích. A tak, stejně jako CSRD a budoucí CS3D, bude mít nařízení extrateritoriální účinek a ovlivní širokou škálu globálních podniků působících na trzích EU. 

Je důležité poznamenat, že nařízení o nucené práci výslovně neukládá podnikům dodatečné povinnosti náležité péče v souvislosti s nucenou a dětskou prací. Místo toho je zamýšleno, že nařízení bude fungovat společně s dalšími stávajícími nebo budoucími povinnostmi náležité péče (jako jsou ty obsažené v CS3D).

Nicméně, aby bylo zajištěno dodržování nařízení, podniky budou muset mít zavedeny jasné politiky a procesy pro identifikaci, monitorování a (v případě potřeby) řešení jakýchkoli případů nucené nebo dětské práce ve svých operacích a hodnotových řetězcích. Takové politiky a procesy pomohou podnikům zajistit – a v případě potřeby prokázat –, že produkty nepodléhají nucené nebo dětské práci.

Implementace, vyšetřování a vymáhání

Nařízení počítá s tím, že Evropská komise bude odpovědná za vytvoření databáze vysoce rizikových geografických oblastí, odvětví a skupin produktů, aby napomohla implementaci zákazu. Databáze bude orientační, nebude vyčerpávající, bude podložená důkazy, bude ověřitelná a pravidelně aktualizovaná, se zvláštním zaměřením na rozšířená a závažná rizika nucené a dětské práce.

Původně se navrhovalo, aby podniky působící v takto vysoce rizikových oblastech měly povinnost předkládat celním orgánům dodatečné informace, aby prokázaly, že v souvislosti s jejich produkty není využívána nucená nebo dětská práce. Dohodnuté nařízení však ponechává vyšetřování a vymáhání v rukou regulačních a celních orgánů členských států, přičemž dodržování je kontrolováno prostřednictvím celních pravidel a prověřování.

Aby to bylo možné, každý členský stát určí příslušný regulační orgán odpovědný za provádění a v případě potřeby za vyšetřování údajného nesouladu.

Pokud má příslušný orgán na základě objektivních, faktických a ověřitelných informací opodstatněnou obavu, že výrobky byly vyrobeny za použití nucené nebo dětské práce – tj. na základě objektivních, faktických a ověřitelných informací, existuje důvodný náznak, že výrobky byly pravděpodobně vyrobeny za použití nucené nebo dětské práce. formální vyšetřování.

Pokud zjistí porušení, musí orgán vydat rozhodnutí, které: (i) zakáže prodej nebo vývoz výrobků, u kterých bylo zjištěno, že byly provedeny nucenou nebo dětskou prací; ii) nařídí provozovateli, aby stáhl z trhu EU produkty, u kterých bylo zjištěno, že byly vyrobeny nucenou nebo dětskou prací; a (iii) nařídí provozovateli, aby daroval, recykloval nebo zlikvidoval zbývající produkty (nebo případně části produktů) vyrobené nucenou nebo dětskou prací.

Jakékoli rozhodnutí by mělo obsahovat závěry šetření, zvažované důkazy, podrobnosti o produktu (včetně např. výrobce a místa výroby) a informace o tom, zda a pokud ano, jak může být rozhodnutí soudně přezkoumáno.

Důsledky nedodržení

Pokud se zjistí, že porušují zákaz, musí být zakázáno uvádění na trh nebo vývoz výrobků, které se ještě nedostaly ke konečným uživatelům. Pokud je ovlivněna pouze část produktu, může být tato část stažena. Odstranění dílů bude v některých případech snazší než v jiných a může být nemožné ve vztahu ke smíšeným nebo složeným produktům (např. kovové slitiny nebo některé spotřební produkty).

Klíčovým aspektem nařízení je, že jakékoli stažené díly nebudou moci být znovu vyvezeny do třetích zemí. Takové produkty musí být spíše darovány, recyklovány nebo (jako poslední možnost) zničeny – to vše na náklady příslušného podniku. (Ačkoli se rozumí, že nařízení obsahuje novou výjimku pro konkrétní kritické produkty, které mohou být místo toho skladovány, dokud nebude z dodavatelského řetězce odstraněna nucená nebo dětská práce.)

Příslušné orgány mohou rovněž ukládat pokuty podnikům, které se dopustily přestupku. Členské státy budou mít při stanovování a regulaci těchto vnitrostátních sankcí volnost, s výhradou potřeby, aby byly odrazující, účinné a přiměřené.

Spolupráce a kooperace

Efektivní provádění, vyšetřování a prosazování nařízení o nucené práci bude pravděpodobně vyžadovat významnou úroveň spolupráce mezi Komisí EU, každým z příslušných regulačních orgánů a všemi příslušnými celními orgány EU.

Nařízení jako takové obsahuje různé mechanismy umožňující a vyžadující spolupráci mezi příslušnými orgány. To zahrnuje zřízení sítě Evropské unie proti produktům nucené práce.

Nařízení rovněž podporuje spolupráci mezi příslušnými orgány EU a orgány v zemích mimo EU.

Další kroky

Nařízení bude vymahatelné jednotným způsobem ve všech členských státech EU; i když nebude muset čekat na (dvouletý) transpoziční proces specifický pro směrnice EU, má vstoupit v platnost tři roky po přijetí legislativy – tedy v roce 2027.

Po jeho přijetí vytvoří Evropská komise jednotný portál nucené práce, který bude pomáhat prosazovat nová pravidla. Portál bude obsahovat informace o zákazech a veřejně dostupných důkazech a také mechanismus oznamovatelů. Bude také obsahovat pokyny k nařízení, které zváží dopad dalších relevantních právních předpisů EU a vnitrostátních právních předpisů členských států, stanoví rozsah souběžně existujících požadavků na náležitou péči souvisejících s nucenou a dětskou prací a navrhne kroky, které mohou být podniknuty k ukončení a/nebo nápravu různých typů nucené a dětské práce. Očekává se, že Evropská komise rovněž vydá konkrétní pokyny týkající se malých a středních podniků a podniků mimo EU.

Souvislosti

Nařízení Forced Labor Regulation doplňuje směrnici Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD). Obě aktuálně schválené normy jsou ústřední snahou Evropské unie řešit výzvy týkající se lidských práv a udržitelnosti v rámci dodavatelských řetězců velkých firem.

CSDDD není pouhým regulačním rámcem; jedná se o transformační přístup, jehož cílem je zajistit, aby si firmy nejen uvědomovaly, ale také aktivně zmírňovaly své negativní dopady na lidská práva a životní prostředí. Tato směrnice představuje zásadní krok k začlenění udržitelnosti a etických aspektů do základní strategie podniků působících v EU.

Právní předpisy se ve schválené finální verzi nakonec dotknou pouze společností s 1 000 a více zaměstnanci a ročním obratem nad 450 milionů EUR, ale až za pět let. Dotýká se tedy zhruba 0,3 % evropských firem, takže zasáhne opravdu jen ty největší hráče, kteří jsou schopni dosáhnout významných změn v rámci svých dodavatelských řetězců. Malým a středním podnikům směrnice neukládá žádné právní povinnosti, ač se v budoucnu plánuje její rozšíření o další subjekty.

U firem s více než 3 000 zaměstnanci a obratem nad 900 milionů eur bude povinnost implementace CS3D za 4 roky. Na firmy s obratem přesahujícím 1,5 miliardy eur a více než 5000 zaměstnanci dopadne povinnost za tři roky.

Existuje však řada rozdílů, díky nimž se obě iniciativy doplňují:

• Zatímco CS3D vymezuje svou působnost na základě velikosti a obratu společnosti, zákaz výrobků z nucené práce se zaměřuje na úroveň výrobků bez ohledu na velikost společností, které je uvádějí na trh.
• Zatímco směrnice CS3D definovala požadavky na náležitou péči pro dotčené společnosti a umožnila orgánům přijmout sankce proti společnostem, které nesplnily své povinnosti péče, nezmocnila orgány k tomu, aby vyšetřovaly konkrétní výrobky a ukládaly na ně zákazy - právě to by zákaz udělal.

Pokud společnosti zavedly náležitou péči v dodavatelském řetězci, ať už dobrovolně, nebo na základě požadavků budoucí směrnice CS3D, mohou to příslušné orgány zohlednit při vyšetřování stížností na nucenou práci u konkrétních výrobků.

Další odkazy:

Nařízení FLR - návrh v aktuálním znění (PDF ke stažení) 

Směrnice CSRD (Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince 2022, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti)

Členské státy do 6. července 2024 uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 1 až 3 této směrnice. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Směrnice CSRD výrazně rozšiřuje počet společností, které budou muset poskytovat informace o udržitelnosti, a zavádí podrobnější požadavky na podávání zpráv o dopadech společnosti na životní prostředí, lidská práva, sociální standardy a rizika související s udržitelností – takzvaný ESG reporting.

Kdy a na koho se CSRD bude vztahovat?

CSRD nahrazuje dosavadní Směrnici Evropského Parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami neboli Non-Financial Reporting Directive („NFRD“), kdy zejména rozšiřuje působnost na výrazně větší okruh společností a zavádí detailnější požadavky pro nefinanční reporting v oblasti ESG – Environmental, Social, Governance.

Členské státy mají povinnost CSRD implementovat do svých právních předpisů do 18 měsíců od její platnosti, ale účinnost nebude pro všechny společnosti jednotná.

• Pro společnosti s více než 250 zaměstnanci, čistým obratem nad 1 mld. Kč nebo s aktivy v rozvaze vyšší než 500 mil Kč za fiskální rok, na které se již vztahuje předchozí směrnice NFRD, se budou muset novelizovanými pravidly řídit od 1. ledna 2024.
• Ostatní společnosti, na které se bude vztahovat až CSRD, což jsou všechny velké společnosti a všechny malé, střední a velké společnosti obchodující své cenné papíry na burze s výjimkou mikropodniků, se budou muset novými pravidly řídit nejdříve od 1. ledna 2025 – i u těchto společností však bude aplikovatelnost ještě dále postupně dělena.

CSRD, jakožto součást většího balíčku udržitelného financování, má za cíl podpořit Zelenou dohodu, neboli Green Deal pro Evropu a Agendy udržitelného financování OSN, soubor různých druhů opatření na úrovni Evropské unie bojující proti klimatické krizi. Zároveň směřuje Evropskou unii k transformaci na moderní a udržitelnou ekonomiku s nulovou emisí uhlíkových plynů a s efektivním využitím obnovitelných zdrojů.

Soubor opatření tvoří například také nařízení EU o taxonomii – nařízení specifikující hospodářské činnosti nejvíce přispívající k plnění cílů Green Deal. Hlavním cílem CSRD je, aby co nejširší spektrum společností zveřejňovalo relevantní informace o rizicích, příležitostech a dopadech své činnosti na životní prostředí.

ESG reporting

Společnosti, na které nové povinnosti dopadnou, budou muset nově podávat hlubší a rozsáhlejší nefinanční, takzvané ESG, reporty, tedy veřejně podávané zprávy o faktorech udržitelnosti a dopadech činnosti dané společnosti. CSRD obsahuje detailní instrukce, jaký druh informací bude report muset obsahovat, včetně cílů udržitelnosti a klíčových ukazatelů výkonnosti společnosti.

Důležitou součástí reportu bude také přehled o společenské odpovědnosti celého dodavatelského řetězce. Povinně zveřejňované informace se budou řídit rámcem Evropských standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti (tzv. ESRS), který bude platit pro všechny členské státy nehledě na vnitrostátní úpravu i po implementaci směrnice. Doposud si povinné společnosti mohly druh zveřejňovaných informací selektivně vybrat, kdy záměrně „nepohodlné“ informace jednoduše vůbec neuvedly. CSRD nově zavádí koncept dvojí materiality, kdy tyto ESG reporty budou muset podávat zprávy jak o faktorech udržitelnosti ovlivňujících podnik (finanční materialita), tak o tom, jak podnik ovlivňuje společnost a životní prostředí kolem (vnější materialita), bez ohledu na to, do jakého světla to danou společnost staví. Tedy kromě pozitivního dopadu udržitelnosti musí společnosti vykázat i dopady negativní.

Přínos CSRD

Nový rozšířený obsah a standardy ESG reportingu, i další nová pravidla, kterým se dotčené společnosti budou muset podřídit a přizpůsobit se jim, ovšem přináší celou řadu benefitů. Jaké to jsou?

1. Snadnější přístup ke kapitálu – už dnes jsou ESG kritéria součástí obecně sledovaných kritérií při žádosti o úvěr u některých bankovních institucí, které vyžadují garanci, že jimi poskytnutý kapitál bude využit v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje.
2. Rychlejší růst společnosti – společnosti s modelem udržitelného fungování, které mají jednodušší přístup k bankovnímu financování, jsou pro potenciální investory a partnery atraktivnější. ESG reporting tak otevírá dveře novým podnikatelským příležitostem, snižuje náklady a zvyšuje konkurenceschopnost.
3. Finanční podpora Evropské unie – projekty udržitelnosti jsou jednou z oblastí, na kterou Evropská unie již vyčlenila velký objem finančních prostředků a počítá s jejich podporou i do budoucna, ať už jde o zvýhodněné úvěry, nebo například dotace prostřednictvím Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost.