V současně době je oblast nakládání s výrobky s ukončenou životností upravena zákonem č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovaná novela vychází z nutnosti zajištění souladu české legislativy s legislativou Evropské unie. V tomto případě se jedná o nutnost změny zákona č. 542/2020 Sb., v reakci na přijetí nařízení EP a rady (EU) 2023/1542 ze dne 12. července 2023 o bateriích a odpadních bateriích, o změně směrnice 2008/98/ES a nařízení (EU) 2019/1020 a o zrušení směrnice 2006/66/ES.

Vývoj a výroba baterií je pro Evropu strategickou nezbytností v souvislosti s přechodem na čistou energii a je klíčovou součástí konkurenceschopnosti jejího automobilového průmyslu. V EU způsobuje doprava zhruba čtvrtinu emisí skleníkových plynů a je hlavní příčinou znečištění ovzduší ve městech. V EU se v letech 2020 až 2030 očekává výrazný nárůst elektrifikace osobních automobilů, dodávek, autobusů a v menší míře i nákladních automobilů, a to především díky právním předpisům EU, které výrobcům automobilů stanovují emisní normy CO2. Následovat bude elektrifikace některých služeb v oblasti bydlení, jako je skladování energie nebo vytápění, která přispěje k dalšímu snížení emisí skleníkových plynů. Podle odhadů Světového ekonomického fóra je pro urychlení přechodu na nízkouhlíkové hospodářství potřeba zvýšit celosvětovou výrobu baterií devatenáctinásobně oproti současnému stavu. Proto je zapotřebí přijmout novou legislativu, která na tyto výzvy bude reagovat.

Nařízení o bateriích se vztahuje na všechny kategorie baterií bez ohledu na tvar, objem, hmotnost, vzhled či materiálové a chemické složení. Rozlišuje následující skupiny baterií: přenosné baterie, průmyslové baterie, baterie lehkých dopravních prostředků, startovací baterie a baterie elektrických vozidel.

Nařízením dochází zejména ke:

- zpřísnění omezení nebezpečných látek (článek 6),

- stanovení minimální úrovně recyklovaného obsahu pro některé typy baterií (článek 8),

- stanovení požadavků pro zlepšení výkonnosti a životnosti baterií (články 9 a 10), snadnou vyjímatelnost a vyměnitelnost baterií (článek 11), pravidla pro tzv. „druhý život“ (second life) vybraných baterií,

- zavedení povinnosti hospodářských subjektů, pokud jde o politiku náležité péče pro dodavatelský řetězec vytěžených surovin na výrobu průmyslových baterií a baterií elektrických vozidel (článek 48),

- stanovení vyšších cílů sběru baterií i jejich recyklace (článek 71) a

- zavedení tzv. pasu baterie (článek 13) a prohlášení o uhlíkové stopě (článek 7).

Navrhovaný zákon v oblasti baterií kromě adaptace podrobněji upravuje zejména problematiku průmyslových baterií (jedná se především o bateriová úložiště). Navrhována jsou opatření umožňující řešit tzv. free-riding, kdy za zpracování odpadu hradí náklady někdo jiný (jiní výrobci či náklady doplácejí veřejné rozpočty) než ten, kdo by za daný výrobek měl být odpovědný (ten, kdo jej vyrobil nebo dovezl ze zahraničí, podle tzv. principu rozšířené odpovědnosti výrobce). Obecně se novela snaží řešit problém free-ridingu komplexně ve vztahu ke všem druhům vybraných výrobků podléhajících rozšířené odpovědnosti výrobce (bateriím, elektrozařízením, pneumatikám), a to upřesněním a rozvinutím stávající platné právní úpravy. V tomto ohledu lze konkrétně uvést zvýšení kauce pro individuálně plnící výrobce, rozpracování úpravy odděleného uvádění nákladů, či povinné kolektivní plnění pro určité druhy výrobků. K 31. 12. 2023 bylo v ČR nainstalováno a uvedeno do provozu cca 180.000 solárních elektráren včetně baterií o kapacitě 1,5 GWh a hmotnosti těchto baterií cca 15.000 tun. Stávající náklady na jejich zpětný odběr by činily cca 918 mil. Kč. U velké části těchto baterií není dohledatelné, kdo je uvedl na trh a kdo by se měl postarat o jejich zpětný odběr. Z těchto důvodů se jeví, že jedině formou kolektivního plnění stávajících subjektů na trhu lze vytvořit funkční systém průběžného financování této staré zátěže. Novela tak řeší i historickou zátěž ve skupině průmyslových baterií.

Dále novela řeší podněty akceptované v rámci tzv. Ekoauditu („Návrhy na řešení opatření k posílení konkurenceschopnosti a rozvoje podnikání v České republice z pohledu právních předpisů na ochranu životního prostředí“), v rámci kterého podnikatelská sféra periodicky jednou za dva roky zasílá Ministerstvu životního prostředí návrhy na úpravu environmentální legislativy a který má formu nelegislativního materiálu schvalovaného usnesením vlády. Jedná se zejména o úpravu certifikace zpracovatelů odpadních elektrozařízení, kdy je stanovena jednoznačná zákonná lhůta, během které je zapotřebí certifikaci získat ode dne zahájení provozu zařízení nebo posílení postavení výrobců a provozovatelů solárních elektráren v případě zániku oprávnění provozovatele kolektivního systému, se kterým mají uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění.

V neposlední řadě MŽP identifikovalo za dobu účinnosti zákona (od 1. ledna 2021) nedostatky, zejména legislativně-technické, a protože jde o první větší novelu zákona o výrobcích s ukončenou životností, MŽP tyto nedostatky navrhuje odstranit.

Přehled změn v připravované novele zákona:

1. Zákon se nemá vztahovat např. na akumulátor, který je z pohledu zákona akumulátorem (baterií) a současně elektrozařízením, resp. naplňuje definici elektrozařízení podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona (příkladem může být elektronické zařízení, které kontroluje nebo řídí elektrické a tepelné funkce baterie, spravuje a uchovává údaje o parametrech pro určení technického stavu a předpokládané doby životnosti baterií a komunikuje s vozidlem nebo zařízením, do kterého je baterie zabudována – takové elektrozařízení nemá dle směrnice spadat do působnosti zákona).

2. Baterie, které jsou vyloučené z působnosti zákona o výrobcích s ukončenou životností, jsou uvedené v přímo použitelném předpisu Evropské unie, konkrétně čl. 1 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542. Zrušuje se definice baterie (a akumulátoru) a odpadní baterie (a akumulátoru), neboť tyto definice uvádí přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady 2023/1542.

3. Nařízení EU o bateriích a odpadních bateriích (čl. 62) odkazem na nařízení EU 2022/2065 (Digital Services Act, DSA, čl. 30) vyžaduje, aby poskytovatelé online platforem sledovali dodržování povinností rozšířené odpovědnosti výrobce (tzv. EPR compliance) při prodejích na svých online platformách. Mají od obchodníků působících na jejich platformách vyžadovat mj. informace o zápisu výrobců v příslušných EPR veřejných rejstřících a mají provádět křížovou kontrolu těchto informací mj. podle EPR rejstříků (čl. 30 odst. 2 DSA). EPR rozměr této jinak již obecně zavedené tzv. sledovatelnosti obchodníků navrhuje mj. i připravovaná novela směrnice o odpadech (čl. 22a) ve vztahu k textilním výrobkům. V ČR je tímto EPR rejstříkem Seznam výrobců (viz § 20 zákona o výrobcích s ukončenou životností). Povinnost provozovatelů platforem zajistit sledovatelnost obchodníků je účinná od 17. února 2024. Vymáhání této povinnosti bude zajišťovat Český telekomunikační úřad, nikoliv Inspekce nebo MŽP, dle momentálně projednávaného zákona o digitální ekonomice [přestupek dle § 52 odst. 1 písm. a) a následující navrženého zákona o digitální ekonomice, který bude projednávat Český telekomunikační úřad dle § 61 odst. 1 projednávaného zákona]. V návaznosti na toto výslovné popsání odpovědnosti za EPR compliance při prodejích na platformách je třeba upřesnit, že provozovatelé platforem mají z hlediska odpovědnosti za rozšířenou odpovědnost výrobce postavení obdobné distributorům - svou funkcí umožňují uvádění výrobků do oběhu a nesou odpovědnost za kontrolu související EPR compliance u svých obchodních partnerů. Důsledkem toho je v kontextu zákona o výrobcích s ukončenou životností přesun odpovědnosti za plnění EPR povinností v případě umožnění distribuce free-ridingového zboží.

4. Navrhuje se povinné kolektivní plnění ve vztahu k přenosným bateriím, bateriím lehkých dopravních prostředků a průmyslovým bateriím. V oblasti baterií toto explicitně členským státům umožňuje čl. 57 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542 o bateriích a odpadních bateriích. Startovací baterie a baterie elektrických vozidel jsou vyjmuty z důvodu existence fungujících specifických individuálních systémů v oblasti automobilového průmyslu.

5. S ohledem na čl. 58 nařízení 2023/1542 je navrženo, že Ministerstvo životního prostředí do doby prokázání splnění povinností výrobce do Seznamu nezapíše. Výrobci tak budou přirozeně motivováni poskytnout ministerstvu dostatečnou součinnost při prokazování plnění povinností dle zákona o výrobcích s ukončenou životností, protože do jejich řádného zápisu v Seznamu přejdou jejich povinnosti na jejich odběratele.

6. S ohledem na nutnost řešení free-ridingu a historické zátěže zejména průmyslových baterií se navrhuje zvýšit kauci uvedenou v § 31 ZVUŽ pro individuálně plnící výrobce (nyní pouze 20 % ročních nákladů na zpětný odběr, zpracování a využití VUŽ) – na 50 %, což odpovídá povinné výši rezervy pro provozovatele kolektivních systémů. 

7. Jednotná výše recyklačního příspěvku musí být stanovena ve vztahu k určité jednotce – hmotnosti výrobku nebo jednotlivého kusu, který je uveden na trh. Stávající znění ustanovení § 44 odst. 2 zákona o výrobcích s ukončenou životností je třeba zpřesnit tak, aby byly vyloučeny situace, kdy by provozovatelé kolektivního systému poskytovali výrobcům, se kterými uzavřeli smlouvu o kolektivním plnění, množstevní slevy, slevy v případě působení výrobce ve více státech či jiné obdobné možnosti dosáhnout nižších příspěvků než ostatní účastníci. Dále se navrhuje povinnost zajistit spotřebitelům poskytnutí informací o příspěvku k opětovnému použití, recyklaci nebo k jiným formám využití odpadu z elektrických a elektronických zařízení, navrhuje se technické zpřesnění aktuálních povinností provozovatelů kolektivních systémů zveřejňovat v zákoně uvedené informace na svých internetových stránkách.

Cílem dané úpravy je zajistit, aby požadované informace byly volně přístupné veřejnosti. Rovněž výrobci by měli být snadno schopni porovnat sazebníky příspěvků jednotlivých provozovatelů kolektivního systému. Je tak nezbytné zajistit, že každý provozovatel kolektivního systému zveřejní tyto informace způsobem, který zajistí jejich snadnou dostupnost bez nutnosti vynaložit větší úsilí. 

MŽP může stanovit vyhláškou minimální výši příspěvku pro jednotlivé skupiny nebo podskupiny vybraných výrobků. Ustanovení míří na specifické vybrané výrobky jako solární panely a průmyslové baterie. Např. situace v oblasti financování zpětného odběru a recyklace solárních panelů se zásadně odlišuje od ostatních skupin či podskupin elektrozařízení. To je dáno především dlouhou životností panelů, která může dosáhnout 30 i více let. Současně platí, že odpady ze solárních panelů mají negativní ekonomickou hodnotu, tzn., že ekonomická hodnota materiálů vzniklých zpracováním solárních panelů je nižší než náklady na provedení samotné recyklace (nehledě k dalším nákladům nezbytným k provedení zpětného odběru panelů).

8.  Navrhuje se zpřesnění povinností provozovatele kolektivního systému o tvorbě povinné zákonné rezervy. Provozovatel kolektivního systému finanční rezervu vytváří postupně tak, aby nejpozději po uplynutí pěti let od udělení oprávnění k provozování kolektivního systému byla rezerva vytvořena v požadované výši. Rezerva musí být vytvářená postupně každý rok z prvních pěti let od udělení oprávnění k provozování kolektivního systému. Zároveň se zruší povinnost provozovatele kolektivního systému zasílat ministerstvu každoročně zprávu ve věci výše peněžních příspěvků stanovovaných výrobcům za účelem zajištění kolektivního plnění (podle § 46 odst. 5 věty druhé).

9. S ohledem na dosavadní poznatky z praxe je vhodné upravit stávající režim zpětného odběru tzv. „historických“ solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013, kdy namísto vytváření specifické sítě míst zpětného odběru je navrženo, že zpětný odběr zajistí provozovatel kolektivního systému podle § 72 odst. 1 prostřednictvím individuálních svozů na základě požadavků jednotlivých provozovatelů solárních elektráren, se kterými provozovatel kolektivního systému uzavřel smlouvu o kolektivním plnění.

10. Přesnější podmínky uvádění viditelného příspěvku omezí možnost free-riderů skrývat neplnění povinností.  Z tohoto důvodu se navrhuje potvrdit odběratelům původ odebíraných elektrozařízení z hlediska plnění povinností zpětného odběru.

Zákon o výrobcích s ukončenou životností stanovuje pro výrobce, distributory a poslední prodejce povinnost uvádět při prodeji nového elektrozařízení náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení odděleně. Pojem „při prodeji“ je vykládán značně nejednotně. V praxi dochází k obcházení zákonné povinnosti uvádět viditelný příspěvek a devalvaci základní funkce daného institutu. Vzhledem k regulaci náležitostí daňového dokladu (zákon o DPH) a se zohledněním faktu, že menší poslední prodejci v praxi mnohdy nejsou plátci DPH, není vhodné aktuální stanovení povinné formy uvádění viditelného příspěvku na daňovém dokladu. Znění ustanovení § 73 odst. 1 zákona o výrobcích s ukončenou životností je nezbytné upravit v obecnějším slova smyslu, tak aby viditelný příspěvek mohl být formou samostatného údaje uveden i na jiném dokladu o prodeji, nikoliv výlučně na daňovém dokladu.

V prostředí e-shopů se povinnost odděleného uvádění nákladů míjí účinkem, neboť zaznamenání odděleně uváděných nákladů zákazníkem přichází až po koupi výrobku, nikoliv při jeho výběru. Daňový doklad je zákazníkovi často zasílán do jeho e-mailové schránky, a ten tak při této formě distribuce zboží výši či absenci odděleně uváděných nákladů reálně nezaznamená. Je proto navrženo, že výrobci, distributoři a poslední prodejci proto musí náklady uvádět odděleně v e-shopech (ať už na on-line platformách nebo v nativních e-shopech provozovaných samotnými obchodníky) při prezentaci jednotlivých výrobků před uskutečněním prodeje.

Užitečné odkazy:

Harmonogram nových pravidel a povinností EU o bateriích

Na cestě k udržitelnému a oběhovému evropskému dodavatelskému řetězci baterií